Oficiální stránky Pavla Floriána, mistra ČR v badmintonu, reprezentanta ČR



Rozhovor s Tracey Hallam

Povídání s čtvrtfinalistkou dvouhry OH 2004 v Aténách, Angličankou Tracey Hallam, bylo nejen velice příjemné, ale badmintonová hvězda nabídla i plno zajímavých informací a svých zkušeností.

Tracey Hallam z Anglie je jednou z nejlepších evropských badmintonistek současnosti. V roce 2004 se probojovala do čtvrtfinále letních olympijských her v Aténách. V osmifinále olympijského turnaje tehdy získala cenný skalp, když porazila dřívější nejlepší hráčku Evropy a stříbrnou medailistku z předchozích LOH v Sydney, Dánku Camillu Martin. Během společného povídání jsme spolu s ostatními členy naší výpravy na MM Rumunska zjistili, že Tracey je velice příjemná a sympatická žena. Téměř bez váhání přikývla na rozhovor, který se navíc uskutečnil v den jejích 32. narozenin a byl velice zajímavý. Věřím, že mi dáte za pravdu.

Dříve jsem již podobné interview dělal s Kennethem Jonassenem a Simonem Archerem. Rozhovor s Tracey Hallam ale vznikl na zvláštní přání trenéra Radka Votavy a několika mých přátel, kteří byli zvědaví nejen na to, jakou osobností Tracey je, ale i jaké to je, když se vrcholovým sportovcem stane žena.

 /images/T_hallam1.jpg

Ahoj Tracey, jsem Pavel z České republiky a se svými přáteli bychom se o Tobě chtěli něco dozvědět. Věnovala bys nám, prosím, několik minut ze svého času pro společný rozhovor? Ano, proč ne?

Podle našeho názoru a určitě i v očích jiných lidí jsi slavná badmintonistka a sportovkyně, která dosáhla opravdu „něčeho“ velkého. Chtěli bychom vědět alespoň něco málo o Tobě, Tvé sportovní kariéře i normálním životě. Vlastně kým jsi. 

V roce 2004 v Aténách jsi se probojovala do čtvrtfinále Olympijského turnaje. To byl Tvůj nejlepší životní výsledek, že ano?

Ano, protože jsem porazila Camillu Martin, velmi zkušenou hráčku, která startovala na tolika mezinárodních soutěžích a navíc byla zvyklá je vyhrávat. Ona byla opravdovou špičkovou hráčkou, která hrála tolik soutěží podobných olympijským hrám. Toto vítězství dalo mému vystoupení na OH obrovskou váhu. Dodalo mi hodně sebedůvěry a fakt, že jsem vyhrála, mi ukázal, že jsem nejen schopná hrát s nimi, ale co víc, dokonce porážet špičkové světové hráčky. Hodně mi to pomohlo pro můj další badminton.

Jaké to bylo, jak ses cítila bezprostředně po vítězném osmifinálovém zápase?

Když jsem vyhrála, trochu jsem se bála, protože na OH se hraje zápas a pak se jde na tiskovou konferenci. Obávala jsem se toho, nač se mě budou novináři ptát, hlavně dánská média. Do čtvrtfinále OH jsem prošla přes jejich nejlepší hráčku, nevěděla jsem, jaká reakce přijde. Říkala jsem si ale, že musím zůstat na zemi, před sebou jsem měla další zápas a věděla jsem, že musím pokračovat. 

Co se Ti honilo  hlavou poté, co se Ti podařilo dosáhnout takového úspěchu, čtvrtfinále na olympijských hrách?

Zadostiučinění, že jsem tam jela soutěžit, ne se pouze zúčastnit, a byla jsem tam platnou hráčkou, která něco dokázala. Byly to mé první OH, a před nimi jsem hrála velmi špatně, myslela jsem si, že je to největší turnaj, co se může kdy hrát, a trénovala jsem na to, abych  tam vůbec byla, abych na nich mohla hrát. Měla jsem obavy, že prohraji. A vše díky tomu výsledku najednou dostalo smysl. Trénink, odříkání, všechna dřina a práce./images/T_hallam5.jpg

Co znamená tento „splněný sen“ pro Tebe a Tvůj další život? Lidé říkali, že mi to pomůže do budoucí kariéry. Sportovec má obvykle programový život, v určitou dobu obvykle vstává, snídá, jde na trénink, … Sportovec musí být zodpovědný. Lidé v byznysu chtějí, aby ti, které zaměstnávají, byli také zodpovědní. A tak mi lidé říkali, že když jsem sportovkyně, navíc úspěšná, bude to dobré pro mé budoucí uplatnění v zaměstnání, budu takříkajíc chtěné zboží.

Co hodláš dělat pak, až s aktivní badmintonovou kariérou skončíš? Vůbec nevím, ale možná koučovat. Jenže to je hodně podobné hraní, takže se může stát, že nejdřív vyzkouším něco úplně jiného.

Jsou letní olympijské hry v Pekingu Tvým dalším cílem? Ano, je to tak. Teď  se vracím po zranění. Přetrhla jsem si vaz v oblasti kotníku, zrovna v místě, kde se napojoval na kost, 6 měsíců jsem nehrála. Ale když to tak vezmu, měla jsem vlastně štěstí, protože jsem měla čas na to, abych se vrátila. Nechci říkat, že je někdy vhodná doba na zranění, ale když už se to stane, tak pro mě to bylo v ten nejméně nevhodný čas. Kdybych se zranila později, možná bych se už nestihla vrátit a olympiáda by mi s jistotou unikla, kdyby se to stalo o rok dříve, přišla bych o hry Commonwealthu, které jsem vyhrála.Ten návrat není jednoduchý. Vím, kde jsem byla, a zatím na tom nejsem tak dobře jako dřív, ale postupně se vracím zpět a pořád se vše zlepšuje.  

 /images/T_hallam4.jpg

Jak ses dostala na TOP úroveň? Proč si myslíš, že se Ti to povedlo?

Svoji kariéru, kdy jsem se dostala výš, bych rozdělila na taková dvě období. První bylo léto roku 2000. V té době jsem hrála na turnajích jako je tento v Rumunsku (okruhy). Bylo na nich plno hráček, které hrály zhruba tak jako já, nebyly lepší, bylo to vyrovnané, ale často jsem s nimi prohrávala. V té době jsem se setkala s jedním trenérem, který mi řekl, že ve mně vidí potenciál. Domluvili jsme se a přes léto jsme spolu tvrdě trénovali. Pak přišla další sezóna a já na turnajích začala vyhrávat.

Pak do Anglie přijel čínský trenér, se kterým jsem měla pracovat a nakonec čínská trenérka – Yvette, se kterou trénuji dodnes. Bylo to hodně tvrdé. Odpolední tréninky měly být 2 hodiny dlouhé, ale to, co připravila ona vystačilo na 3 hodiny. To bylo opravdu těžké.  Ale zvládla jsem to a kondičně jsem byla o mnoho víc fit, měla jsem větší herní potenciál.

Rozdíl mezi mnou a ostatním hráčům z naší tréninkové skupiny byl hodně v tom, že jsem zátěž vydržela. Mnoho z nich nebylo dost silných a přicházela zranění. Já jsem byla ale odolná a tréninkové dávky jsem vstřebávala a postupně jsem šla nahoru.

Na top turnajích jsem několikrát měla štěstí na los, které jsem dokázala náležitě využít, a probojovala jsem se tak k zápasům s těmi nejlepšími. Dvě nejlepší Číňanky Zhang Ning a Xie Xinfang – když jsem hrála proti nim, snažila jsem se držet se ve hře, věděla jsem, že údery musím dostat do hry. I ony udělají chybu, jsou sice trénované na to, aby se trefily na čáru, ale když se o to někdo snaží, i on udělá chybu. A tak jsem zjistila, že se s nimi dá hrát i s top Číňankami nebo jinými Asiatkami. Žádnou z dvou zmiňovaných jsem nikdy neporazila, ale dokázala jsem proti nim hrát dobré zápasy, udržet tempo. Snažila jsem se s nimi vždy hrát a když pak došlo na stav třeba 18:18, nebyly tak silné. Musela jsem bojovat a pořád víc a víc se snažit. Tak jsem šla nahoru, touto cestou a s tímto myšlením.

Malá vsuvka do našeho povídání. Co si myslíš o přípravě na zápas a docvičení po něm?

Jsou rozhodně velmi důležité. Při dobrém výsledku docvičení zklidní, je třeba také myslet na další den. Nemá žádný smysl jen tak odejít z kurtu a jít spát a druhý den si říci: „Ale vždyť se nemůžu hnout!“ Je třeba pokaždé myslet na další výkon. Obzvlášť u starších lidí J. Když bude hráč na tohle dbát, tak může hrát třeba i o 5 let déle.

Proč si myslíš, že jsi to byla právě Ty, která se dostala tak daleko, a ne jiní?

Důležité, si myslím, je to, že chci vždycky vyhrát, hodně vyhrát a výsledek mě snad uspokojí. Je to hlavně o přístupu. Nechci být nejlepší v Anglii, ale chci patřit mezi 10 nejlepších na světě. Nestačí mi být nejlepší ve své zemi, ale chci dosáhnout, co nejvýš to jde. Kdybych byla nejlepší jen doma, tak bych nebyla spokojená. Chci sama se sebou soupeřit. Ve hře vidím vždy souboj, chci se prát s těmi nejlepšími. A jediný způsob, jak se k nim dostat, je, že budu vyhrávat vyrovnané zápasy proti hráčkám podobně silným a postoupím v pavouku až na ně. I proto je tak důležité využít dobrého losu v turnaji. Tehdy před rokem 2000 se mi tohle právě nedařilo. Hrála jsem se soupeřkami jako jsem v té době byla já, ale prohrávala jsem, nebyly lepší, ale nedařilo se mi vyhrávat. Nevím proč, možná, že jsem sebe sama dostávala pod tlak. To nebylo jednoduché období./images/T_hallam2.jpg

 

Spojená s motivací uspět  je i další otázka. Jaký máš názor na asijské posily pro evropské země? Myslím tím to, že například Francie, Německo, Holandsko a čas od času i jiné státy do svých řad „zařadí“ někoho z kvalitních hráčů Indonésie nebo Číny. Vzpomeňme třeba Miu Audinu, Jao Yie, Xu Huaiwen a další hráčky.

Já vnitřně s tímto způsobem získávání kvalitních hráčů nesouhlasím. Na jednu stranu se to sice může zdát jako dobrá věc, úroveň badmintonu v té dané zemi se může vyšplhat o stupínek výš, ale ne vždy je to motivující. Účast na OH, případně i zisk medaile díky takovému hráči sice může přinést peníze pro badminton, ale mladé hráče to tolik nemotivuje. V turnajích jako Thomas a Uber Cup, mistrovství světa a podobných velkých akcích, je vždy prostor tak pro dva hráče, kteří mohou startovat v disciplíně a reprezentovat svoji zemi, jenom jedno z nich je ale pro opravdového domácího reprezentanta. Příkladem je Holandsko – dost dlouhou dobu za něj hrály Mia Audina i Jao Yie, kdo z domácích se ale měl za takové situace šanci prosadit? Tendence v Anglii a Dánsku, které hrají pouze se svými hráči, jsou podle mě správné. Tato politika dost ovlivňuje i kvalifikaci pro OH. Mě by to velmi mrzelo, kdyby Anglie povolala nějakou Asiatku, která by byla lepší než já, a já bych tak přišla o své místo na olympiádě. Je ale dost možné, že když nějaký národní olympijský výbor uvidí šanci na medaili, možná to pro něj bude důvod, aby udělal cokoliv, jen aby takovému hráči start za svou „novou“ zemi umožnil.

Během rozhovoru za Tracey přišla na několik i vteřin její trenérka – Yvette. Zeptali jsme se jí, co si o své svěřenkyni myslí. Odpověď byla jednoznačná: „Tracey? Je zbytečná.“ A následoval smích. Když odešla, pokračovali jsme.

Tracey, řekla bys nám, prosím, pár slov o své trenérce, jaká je?

Je dobrá a mám ji ráda. Čínské metody jsou náročné – období práce s ní je druhým krokem v mé kariéře. Dokázala mě dostat až na samou mez a také mi pomohla dostat se na mou dnešní úroveň. Opravdu hodně mě dřela, často až na hranicích maxima, dokonce za. Možná, že v něčem to není dobré, když je mé tělo tak unavené, že ve skutečnosti už nic nenabírá, na druhou stranu si pak ale umím poradit s jakoukoliv situací a stavem na kurtu, protože vím, že když jsem zvládla to, co na tréninku, pak zvládnu i tohle.

Nejsou to pouze výsledky, kterých si dosáhla, co na Tobě obdivujeme, ale je to také, doufám že se neurazíš, zájem o hru ve Tvém věku. Je Ti 32 let, dnes máš narozeniny a přejeme Ti všechno nejlepší – v ten moment jsme předali Tracey malý dárek, keramický model badmintonového míčku, což ji docela překvapilo ale hlavně potěšiloJ. Mnozí lidé v tomto věku už zakládají své vlastní rodiny, jak je to s Tebou? Co Tě drží u sportu tak dlouho?

Chuť vyhrávat. Až se budu na tréninku jednou cítit opravdu unavená, nebo mě začnou trápit častější zranění, tak možná začnu myslet na konec hráčské kariéry, ale zatím pořád chci jít za svými cíli. Mám ráda hru, badminton. Kdyby to tak nebylo, šla bych pracovat a dělala bych něco jiného. Líbí se mi těžké tréninky, cestování. Je to sice obtížné, když se moc nedaří, ale když přijde, byť jen jeden dobrý výsledek, tak si řeknu, že to vše stojí za to.

Jak vypadá takový Tvůj obyčejný týden?

Od pondělí do pátku bydlím v Milton Keynes, kde s reprezentací trénuji. Ráno vždy badminton, odpoledne 3 x týdně posilování a někdy se potom přidá 1 hodina na kurtu, jiné dny se střídavě běhá, nebo jezdí na kole. Samozřejmě přidáváme trénink úderů a další kondiční trénink. O víkendu, když se nehraje turnaj, jedu za rodinou domů./images/T_hallam3.jpg

Je zde jedna věc, na kterou bychom chtěli znát Tvůj názor. Proč podle Tebe není v Anglii, nebo řekněme v celé Británii, tolik opravdových top hráčů, kteří by patřili do světové špičky, ve dvouhrách? Protože pokud vím, tak Ty jsi za poslední roky jediná hráčka, která dosáhla něčeho takového, jako je čtvrtfinále na OH.

Pro dvouhry je nezbytný silný mentální přístup a trénink pro ně není zrovna příjemný, protože se hráč se vším musí vypořádat sám. Debly jsou více společenské, dva si s těžkou situací poradí snáze. Někteří singlisté v Anglii nejsou připraveni pracovat tak tvrdě, jak by bylo potřeba, nejsou ochotni obětovat všechno. Já jsem badmintonu dala vše, nebo jsem se vždy snažila dát sportu všechno. Kdybych zítra skončila, tak nebudu ničeho litovat. Není zde tolik singlistů, kteří by sportu propadli se vším všudy.

Dnes se nedá pouze vycestovat na turnaj a hrát. I turnaj, jako je tento, je ve dvouhrách docela silně obsazený. Nejsou tu pouze Evropané, ale i hráči z Asie – Japonci, Indonésané. V Anglii navíc mladí hráči vidí, že úspěchy přicházejí v párových disciplínách, vidí v nich tedy také lepší budoucnost. Trénink pro čtyřhru je i o něco míň náročný, především psychicky. Když si hráči mohou vybrat, singly pro ně nejsou tak dobré. Netuším, jaká bude budoucnost anglického badmintonu, protože alespoň bez jedné dvouhry se v Thomas nebo Uber Cupu vyhrávat nedá.

 

Tracey, děkuji za rozhovor. Přejeme Ti hodně štěstí a držíme palce.

Nemáte zač. Také jsem si s vámi ráda popovídala.

 

 

Prohlédněte si VIDEO z části semifinálového zápasu MM Rumunska mezi  Tracey Hallam a Indonésankou Sylvinnou Kurniawan. Tracey nejenže zvítězila v tomto utkání, ale dokázala vyhrát i celý turnaj. Tento zápas byl velmi vyrovnaný, v koncovkách setů ale Tracey svou zkušeností nedala soupeřce žádnou šanci. Obě dvě hráčky proti sobě nastoupily o týden později hned v prvním kole Mezinárodního mistrovství Finska, kde Hallam svou soupeřku doslova smetla z kurtu. I to svědčí o její velikosti a o tom, že se po zranění kotníku, které v minulém roce utrpěla, vrací do své dřívější formy a právoplatně bude bojovat o účast na OH 2008 v Pekingu.

                        Pokud se o Tracey chcete dozvědět více, neváhejte a navštivte některou z následujících webových stránek: Kdo je Tracey Hallam, Hry Commonwealthu 2006, Badminton England, autogramiáda po vítězství na hrách Commonwealthu 2006.

 

             Všechny čtenáře zdraví,

             Pavel Florián

13. 5. 2007

Vložit komentář

Standa15. 5. 2007 22:35:27
Zajímavé čtení, dík... Standa www.badm.xmaestro.com

Vložit komentář

Jméno, nick:
Kontrolní kód
Komentář, vzkaz

Hlavní partneři:
Partneři:Partneři:
Design stránek:

Zvláštní poděkování za podporu: