Během soustředění Team Europe 2012, které se konalo od 13. do 20. 10. 2007 v bulharské Sofii, jsem měl možnost sledovat při tréninku i mluvit s jednou z nejlepších hráček Evropy i celého světa. Domácí Petyou Nedeltchevou. Náš rozhovor se z plánované půlhodinky poměrně protáhl, ale věřím, že v něm najdete mnoho zajímavého.

       Příjemné čtení Vám přeje

       Pavel Florián

Petya Nedyeltcheva:

-          nejlepší bulharská hráčka od roku 1998-9

-          nejlepší umístění na světovém žebříčku – 8. místo

-          3 nejlepší výsledky: čtvrtfinále na OH (Athény 2004), MS a ME

Petyo, kolik Ti bylo, když jsi začala hrát badminton a jak ses k němu vlastně dostala? Docela pozdě, bylo mi 11 let. Trenéři z našeho města (Stara Zagora) dělali ve škole nábor a já jsem se přihlásila.

Kdy sis začala uvědomovat, že badminton je to, čemu se chceš věnovat opravdu naplno? Tak první půl rok jsem hrála opravdu jen tak pro zábavu, ale pak mě to začalo bavit. Zhruba po roce, to když jsme začali hrát i první turnaje, se mi badminton začal opravdu líbit a chtěla jsem vyhrávat.

Vím, že nyní bydlíš v Sofii a trénuje Tě Orlin Tsvetanov, jak ses s ním seznámila? Ve svém rodném městě, kde jsem také trénovala, jsem bydlela až do roku 1998. Pak jsem se přestěhovala do Sofie. Tenkrát jsem hrála na Thomas a Uber Cupu a můj trenér požádal Orlina, jestli bych mohla hrát v jeho klubu, protože byli lepší. Od té doby jsem s ním.

Jaký je Tvůj trenér – je přísný, nebo naopak? Orlin byl na začátku naší práce přísnější, pořád mě tvrdě tlačil do tréninku, snažil se mě motivovat a vyžadoval, abych ho poslouchala. Teď, když už mě zná a poslouchám J, tak to tak tvrdé není.

O Petye jsem se poprvé dozvěděl z vyprávění mého trenéra Radka Votavy, který ji viděl na MEJ v Polsku, tuším, že v roce 1999. Znal jsem ji jako „holku, co nemá skoro žádný talent, ale dře opravdu tvrdě, co má hru založenou na klíru a tvrdé smeči a na rozcvičení běhá 3x5´ sprint výklus…

Vzpomínáš na MEJ v Polsku? Tam jsi získala svou první medaili, že? Ano, pamatuji si to. Vybojovala jsem dvě bronzové medaile – bronz ve dvouhře dívek a ve čtyřhře dívek. Byl to takový odrazový můstek pro mou kariéru.

Myslím si, že pro hráče je zásadní zvládnout přechod mezi dospělé. Mnoho hráčů vyniká v juniorech, ale v dospělých nemají výsledky. Můj názor je takový, že v juniorech je důležité hodně pracovat na kondici, někteří hráči jsou velmi dobří technicky, ale když běhají delší dobu, tak nevydrží. V juniorech je to lepší pro výsledky sice možná lepší pro výsledky, ale když se kondice natrénuje v mládí, tak se na ní dá stavět dál a dál a výkonnost jde postupně nahoru. Technika se trénuje v ruku v ruce s kondicí a přichází postupně s věkem. Díky kondici je pak šance udělat další navazující kroky.

Pamatuješ si také na MSJ 2000 v Guangzhou, kde jsi hrála čtyřhru s Martinou Benešovou? Jasně, pamatuji si moc hezké město, obrovské mrakodrapy hned před naším hotelem a v posledním patře jednoho z nich byla otočná restaurace, takže během nějaké doby jsme se při jídle mohli podívat na celé okolí.

Co se Ti nejvíc líbí na badmintonu? Na začátku jsem si myslela, že je to těžká hra, kde se moc běhá. Když jsem ale začala hrát, začalo to pro mě být zajímavé, chtěla jsem totiž vždy vyhrávat. Když jsem pak začala trénovat vážněji,  začala jsem od sebe chtít maximum. Říkala jsem si, že když budu mít výsledky, budu spokojená já i lidé kolem mě.

A badminton je rozhodně zajímavý. Nyní po změně pravidel ještě více, než dřív. Nejen díky větší atraktivnosti hry pro diváky, ale celkově si myslím, že změna pravidel badmintonu prospěla. Každá chyba se trestá, hra není tak dlouhá a je napínavější.

Trénovala jsi v životě s někým jiným, než je Tvůj trenér Orlin? Ano, ale nebylo to mockrát. Byla jsem na World Badminton Academy v Jihoafrické republice. Jako kouč tam tehdy byl Ardy Wiranata – stříbrný medailista z OH a jeden z nejlepších indonéských hráčů. Když jsem ho tehdy viděla, byla jsem z toho velmi překvapená, doslova „vyjevená“. Pak trenéři Mohan, Kumar, Diana Koleva, jeden Číňan …

… ale naprostou většinu času jsem doma v Sofii, dva až třikrát  denně na tréninku.

Vadí Ti při tréninku, když hraješ se slabšími, než jsi ty? Někdy je těžké najít sparing partnery. Po OH v Pekingu snad dostaneme peníze od vlády a různých státních institucí, takže se sem pokusíme přivést hráče na sparing – každý totiž hraje za svůj klub, vydělává si nějak peníze, a tak to není zrovna levné.

Ale hrát s mladými tady doma je OK. Hrajeme často 2 i 3 na jednoho, nebo hraji proti klukům, protože hrají rychleji a agresivně. A myslím si, že když dřu, hodně trénuji, tak to je pro mě dobré a důležité. Můj názor je takový, že pro to, aby byl hráč v dobré formě, je nutné hrát každý nebo si dát pauzu maximálně jeden den v týdnu.

Někdy když nejsou turnaje, tak třeba hraji jen něco lehkého, volné údery, ale snažím se být na kurtě každý den – pocit v hlavě a cit v ruce jsou důležité.Když se učím něco nového, tak to trvá přinejmenším měsíc. Po takové době jsem schopná zařadit nové prvky do hry, když jsou to ale pouze třeba dva týdny a jede se na turnaj, tak to není ono, dělám chyby, hraji do autu.Správný odpočinek je ale moc důležitý, nedá se trénovat naplno 7 dní v týdnu.

A jak nebo co vlastně trénuješ? Jsi na tréninku někdy sama jen s trenérem, který ti třeba nahrává? Ano, nejčastěji je to tak, trenér rozehrává z jednoho rohu, a vodí mě po hřišti, někdy nastřelujeme. (Podle slov Orlina, se kterým jsem také mluvil, je jedním z dost pravidelných tréninků Petyi dvouhodinová čistě nastřelovací fáze, během níž jeho svěřenkyně odehraje 2 až 3 tisíce úderů. Říká, že oni a Asiaté jsou jediní, kdo pravidelně podstupuje takovýto typ tréninku. To je prý tajemství toho, proč Petya při zápasech dělá minimum nevynucených chyb.)

Jak vypadá Tvůj 1 badmintonový den? Vstávám mezi 6.30 a 7.30 – to podle tréninku. Pak následuje zhruba dvouhodinový tréninky (včetně rozcvičky a docvičení). V době, mezi tréninky pak buď odpočívám, nebo párkrát do týdne absolvuji přes den hodinový fyzický trénink. Odpoledne pak přijdou na řadu další 2 hodiny tréninku.

Při kondičním tréninku spolupracujeme s trenérem specialistou. Vede družstvo šermířů. Nacvičujeme spolu velké množství pohybů, různých běhů a koordinačních cvičení na nohy i celé tělo. Tak 1-2x týdně podle období (příprava/herní). Velmi mi to pomáhá, ale cítím, že je lepší, když tuto práci absolvuji až po dopoledním tréninku, nebo delší dobu před dalším herním tréninkem. Jinak totiž na kurtě cítím, že se hýbu pomalu, není to ono a jsem unavená.

Proč si myslíš, že vynikáš nad ostatními hráčkami a hra které ze soupeřek Ti vadí nejvíce? Má přednost je v síle a mé pojetí je odlišné od většiny hráček. Po celou dobu hraji útočně než ony a myslím si, že mám i lepší fyzickou kondici než jiné holky. Často zápasy probíhají tak, že mé soupeřky hrají dobře v 1. setu, ale v polovině druhé sady se to začíná lámat a pokud pak dojde i na 3. set, tak mám ještě větší výhodu.

Můj nedostatek – některé holky hrají velmi dobré dropy. Konkrétní jméno - asi Tine Rasmussen z Dánska. Umí zahrát velmi dobrý útočný klír a navíc je vysoká, takže se tento úder jen obtížně chytá. Své soupeřky tím dokáže skvěle rozhodit.

Jakých skalpů si nejvíce vážíš? Nejlepší hráčka, kterou jsem porazila byla Jao Yie (čínská Holanďanka – pozn. autora). Minulý rok jsem dobře zahrála i proti Zhang Ning v Singapuru (bývalá mistryně světa a úřadující olympijská vítězka – pozn. autora). Prohrála jsem 19:21 a 17:21 a zápas trval 45 minut. 

Také jsem porazila Kanako Yonekuru - v té době (minulý rok) byla japonskou jedničkou. Dokázala jsem již také zvítězit nad Korejkami a indonésankami.Další vítězství - například Maria Kristin Yulianti, současná nejlepší Indonésanka, nebo Julia Wong z Malajsie.

A jaký výsledek je pro Tebe mimořádný, zejména v poslední době? A nejdůležitější turnaj přišel letos. Po zranění při MM Turecka jsem podstoupila artroskopii pravého kolene. Kvůli udržení umístění v žebříčku jsem ale již tři týdny poté odehrála MM Bulharska, které jsem vyhrála. Bylo to pro mě hodně těžké, hrát po zranění, navíc když příprava na tuto akci byla minimální. Jenom týden před ní jsme začali zlehka trénovat s míčkem.

Vidíš za sebou v juniorech své budoucí nástupce nebo nástupkyně? Dimitria Popstoykova – je velmi silná, snaží se hrát jako já, využívat více síly. Ta by mě mohla nahradit, ale musí teď hodně trénovat – období, ve kterém se nachází (přechod z juniorů do dospělých) je hodně důležité.

Malá změna  - Tvé oblíbené jídlo a pití? Kuře s bramborem a fanta.

Jak relaxuješ? Ráda si zajdu do města na kafe s kamarády, ale taky mi vyhovuje odpočinout si mezi tréninky. Hodinku si zdřímnout, to je úplně ideální, jinak na 2. tréninku cítím, že jsem unavená.

A máš nějaký koníček mimo badminton? Ano, nakupování :-)

Tvůj oblíbený badmintonista? Susi Susanti a Mia Audina, ty už ale přestaly hrát. Nyní seráda dívám na Taufika Hidayata, Zhang Ning a Sony Dwi Kuncora.

A nějaký vyložený idol? Zhou Mi z Hongkongu, se kterou jsem prohrála na OH.

Co nejvíc nemáš ráda na tréninku? V některých chvílích nemám ráda letní kemp u Černého moře, kam každý rok jezdíme. Vždycky 40 minut běháme. Do 20-ti minut mi to nevadí, ale pak už to není ono.

Co podle Tebe nesmí postrádat dobrý hráč? Kdo chce být dobrý, musí se každý den a na každém tréninku snažit bojovat, pořád, každý den dřít – ne jednou, dvakrát, ale pokaždé.

A pro hru jako takovou? Pro mě je to schopnost soustředit se pouze na zápas, nedívat se na nic kolem, myslet jenom na zápasy. Někoho může třeba hluk v hale rozhodit a nesoustředí se, ale na to, co se děje kolem kurtu musí hráč zapomenout a soustředit pouze na hru.

Poslední tři otázky: Jak vnímáš moment, když vyhraješ medaili na Supersérii (nejlépe bodované turnaje světa hned po MS a OH – pozn. autora) a na dalším turnaji pak vypadneš hned v prvním kole? Čím myslíš, že to je? Člověk je takový asi smutný, když se to stane, ale po tom turnaji se musí zase trénovat a  člověk má hlavně motivovat tělo a mysl k dalšímu dobrému výkonu na příštích soutěžích. Prostě se to stane. Nesmí se o prohře moc přemýšlet a musí se znova dřít. S dobrým tréninkem přijdou další dobré výsledky. Ani když člověk myslí jen pozitivně, není možné mít 100% jen dobrých výsledků.

Jsi zvyklá hodně trénovat nebo spíš jen jezdit po turnajích? Každý hráč si musí udělat program turnajů. Někdo třeba hraje skoro každý turnaj,nic nevynechá. Nevím ale, kdy pak trénuje. Možná se takový hráč cítí na jednom nebo dvou turnajích dobře dobře, ale další dva nebo tři, které následují, za moc nestojí. Bez tréninku podle mě není možné hrát turnaj. Pro mě, a asi i pro další hráče, je lepší trénovat, odehrát 1 či 2 turnaje, a pak za dalších 10 dní nabrat síly a vyrazit na další soutěž.

Znám hráčky, které jezdí na každý turnaj, ale pak na tréninku rozehrávají z jednoho rohu, stojí, jsou unavené. Pokud chci uhrát dobrý výsledek, musí se tělo a mysl v tréninku tlačit dopředu. Každý den je třeba snažit se hrát jako na turnaji. Pak je to při zápase totiž o mnoho snazší.

Někdo trénuje hodinu denně, a pak je mimo, přijede na turnaj, chce se rozběhnout a řekne si: „Ach, já jsem unavený …“

Dělala jsi v mládí nějaký speciální trénink? Když jsem začala hrát můj první trenér se nás všechny snažil naučit správný pohyb. Tréninky byly bez míčku a neustále se běhalo po kurtě – opravdu často. Když jsem se pak přestěhovala do Sofie, pohyb už jsem měla slušně zažitý a jestli mi něco opravdu pomohlo, pak to bylo tohle.

Děkuji Ti mockrát za zajímavé povídání, přeji Ti hodně štěstí na dalších turnajích. Tobě také, Pavle.

Vložit komentář

Vložit komentář

Jméno, nick:
Kontrolní kód
Komentář, vzkaz