Ahoj Kennethe, jsem opravdu rád, že jsi ochoten poskytnout mi rozhovor. Ahoj Pavle, jen se ptej.

Kolik ti je let a kde bydlíš, Kennethe? Je mi 31let, bydlím nedaleko Kodaně.
 

Jako badmintonista - jsi profesionální hráč, nebo máš nějaké jiné povolání. Studuješ třeba? Ne, ne, jsem profesionál.

Jaké je tvé oblíbené jídlo? Jen jedno vyloženě nemám, ale italskou kuchyni mám rád.

A co rád piješ? Červené víno.

Jaký je tvůj oblíbený film? We were soldiers.

Jak odpočíváš a relaxuješ, jaké máš koníčky? Rád hraji golf a piji červené víno. Také mám rád americký fotbal.

A nějaká oblíbená hudba? Elvis Presley, ale nejen on. Poslouchám i jinou muziku.

Tohle byla taková blesková část, teď už se tě zeptám na to, co mě zajímá nejvíce, na badminton.

Kdy jsi začal hrát badminton? Bylo mi 5 let a my jsme bydleli hned vedle tělocvičny.

Kdo nebo co tě k němu přivedlo? Můj tatínek hrával badminton, navíc badmintonová hala stála hned vedle našeho domu, takže to bylo jasné.

Od jakého momentu v životě jsi se rozhodl, že chceš badminton dělat úplně naplno? To se nedá říct přesně, přišlo to postupně. Ale nejspíš okolo 21, 22 let. Skončil jsem vojnu a řekl jsem si, že bych mohl zkusit hrát profesionálně.

Jak jsi na tom vlastně byl jako junior, patřil jsi k nejlepším už tehdy? Ano, mým vrstevníkem byl ještě Peter Rasmussen a byl jsem vždy 1. až 3. v Evropě. Tehdy jsem ale nebyl tak vysoký. Naopak jsem byl menší než ostatní.

Cesta ne vrchol byla určitě dlouhá, odkdy jsi se začal prosazovat mezi nejlepšími na světě? Docela brzy, už v 21 letech jsem porazil nejlepšího Korejce a ve stejném roce i Sun Juna z Číny.

Měl jsi jen jednoho trenéra, nebo více? Který z nich tě nejvíce ovlivnil? Trenérů jsem měl plno, ale všichni jsou pro mě velmi důležití. I ti, které jsem neměl rád. Těžko bych mezi nimi hledal jednoho, kterého bych vyzdvihl nad ostatní. Hodně mě ale ovlivnil hned ten první – můj otec. On byl totiž dříve chirurgem a když něco potřeboval, tak to muselo být hned, jako když se mu měly podávat nástroje na sále. Naučil mě tvrdé práci a makat na 100%. A pak od ostatních trenérů jsem se naučil techniku, taktiku a ostatní věci. Všichni jsou opravdu důležití.

O co jsi dal badmintonu více než ostatní? Byly to zájem o trénink, snaha odmakat ho na 100 procent a kondici jsem taky dělal sám. Ale i jiné věci. Hodně jsem se totiž snažil naučit sám, hledal jsem způsoby jak se naučit nějaký úder, jak zlepšit svoji hru a podobně. Nebyl jsem takový talent jako ostatní. Ne takový, jako třeba Peter Gade. Musel jsem se vypracovat sám.

Co ti badminton v životě dal a naopak vzal? Dal mi třeba kariéru a to, že jsem jedním z nejlepších na světě v tom, co dělám. V obyčejném civilním povolání by to šlo jen těžko. A co mi badminton vzal? Některé kamarády, protože nedokázali pochopit, že badmintonu chci dávat tak moc. Ti dobří ale zůstali, včetně mojí rodiny, která mi rozumí.

Co podle tebe musí mít dobrý hráč, jakou vlastnost? Schopnost přizpůsobit se situaci na kurtu, jaké je tam světlo, jestli je tam průvan. Srovnat se s tím, jak hraje soupeř, jak pískají čároví rozhodčí a jiné podobné věci. To je podle mě hodně důležité. A pak jsou to samozřejmě ještě další věci – talent, pracovitost, dispozice, …

Co považuješ za svůj největší úspěch? Vítězství na Singapore Open. Jsem navíc jediný Evropan, který to dokázal. (K. Jonassen už není jediný. V roce 2006 prohrál ve finále tohoto turnaje s P. Gadem, který se tak stal druhým Evropanem, který Singapure Open vyhrál – pozn. autora)

Kdo ti v životě a badmintonu nejvíce pomohl? Má rodina.

Jak trénuješ – kolikrát denně, týdně, …? Ted už ne tolik, jako dřív. V současnosti je to 8-10 krát za týden. V tom je veškerý trénink – kondice, síla, technika. Dříve jsem trénoval víc. 12-14 krát za týden.

Kolik hodin tvoří kondice, kolik hraní, jaký to má vše charakter? Ten poměr je tak 60 procent údery, 40 procent ostatní věci – fyzický trénink.

A dříve, když jsi víc trénoval? To bylo tak stejné. 60 na 40.

Jako singlista – zařazuješ do hry i deblové prvky, zápasy a tréninky vůbec? Jasně, já miluji čtyřhry. Je to pro mě způsob, jak si užít badminton ještě více než v singlu. Mám tam opravdu radost ze hry. Navíc mám i partnera, se kterým hraji. A je to taky způsob, jak se vykřičet :-). Navíc v Dánsku i v Německu, kde jsem hrál, obvykle při turnajích družstev (liga apod.), hráč hraje dvouhru a čtyřhru, takže se k tomu deblu snadno dostanu.

Vyhraješ ME 2006? Nevím, možná. Je to cíl, ale může se stát spousta věcí. Ale hlavní cíl je Thomas Cup. A nejen pro mě, ale i pro ostatní Dány. Nikdy jsme tento turnaj nevyhráli a letos máme družstvo, které by opravdu vyhrát mohlo. (Kenneth na ME 2006 v Den Bosch v Holandsku skončil na druhém místě, když ve finále prohrál s Peterem Gadem ve dvou setech. Dánské družstvo na Thomas Cupu zahrálo výborně, avšak ve finále nestačilo na muže z Číny. – pozn. autora).

Budeš se snažit dostat na OH 2008 v Pekingu? Ano, budu. Navíc smlouvu mám právě do roku 2008, takže se budu snažit kvalifikovat.

A co říkáš na nový systém počítání? Je to pro tebe výhoda nebo nevýhoda? Podle mého názoru je to dobré pro mě, ale ne pro badminton. Pro mě je to výhoda proti asijským hráčům. Tady v Evropě mám lepší kondici než většina soupeřů, ale nejlepší asiati jsou na tom lépe než já.

Co budeš dělat, až skončíš s aktivní hráčskou kariérou, budeš trénovat mladé hráče, nebo chceš dělat něco úplně jiného? Trénovat. Vlastně už trénuji teď. Už 5 let dělám trenéra v klubu Grepe – to je tam, kde je Badmintonová akademie. Je to jeden z nejlepších dánských klubů.

Jaké to je, být v Dánsku i ve světě populární osobnost? Ani na to nemyslím. Nepřemýšlím o tom. Snažím se žít svůj život a popularitu nevyhledávám.

Co víš o České republice? Několikrát jsem tam byl. Naposledy na Europe Cupu v Mostě (obdoba poháru mistrů evropských zemí – pozn. autora).  Hrál jsem za Německé družstvo. A jinak vím o hokejistech a  fotbalistech.

Vložit komentář

Jméno, nick:
Kontrolní kód
Komentář, vzkaz