Protože se na pořadatelství podílel Odense Badminton Klub, oddíl, kde od ledna trénuji a protože v Odense nyní bydlím, byl by skoro hřích se nejen na turnaj nepodívat, ale také s ním jako jeden z dobrovolníků nepomoci.

Protože jsem byl na turnaji ve Švýcarsku, nemohl jsem tak zápasy světové elity sledovat každý den, nicméně část semifinálového bloků a v neděli všech 5 finálových bloků jsem šanci viděl měl.
Vcelku jedinečným zážitkem bylo semifinále čtyřhry mužů. Oba zápasy se hrály současně a povedlo se, že na dvou kurtech proti sobě hrály 4 elitní páry, každý ale z jiné země. Před sebou jsem tak jako divák měl jedinečné srovnání 4 různých badmintonových škol. Zatímco čínský pár, trojnásobní a úřadující mistři světa Cai Yun a Fu Haifeng disponovali neuvěřitelnou útočnou silou a jejich hra byla založená na neuvěřitelné rychlosti a schopnosti dostat soupeře pod obrovský tlak, nejlepší Evropané a vítězové All England Championships (badmintonový Wimbledon) Mathias Boe a Carsten Mogensen jim vzdorovali opravdu přesnou hrou na síti, slušnou defenzivou a skělým taktickým pojetím. Mám na mysli zejména čtení hry a doplňování se na kurtu při přebírání úderů. Na kurtu druhém druhém pak proti sobě stáli Korejci Lee Yond Dae a Jung Jae Sung, dle mého názoru dvojice s nejlepší obranou na světě (korejské páry jsou vždy v obraně vynikající a prosazují se z protiútoků, což ostatně zvládali i tentokrát), a Indonésané Markis Kido - Hendra Setiawan, úřadující olympijští vítězové. (Na kurtu se tak sešli díky Korejci Lee hned tři olympijští vítězové z Pekingu). Indonésané skvěle reprezentovali klasickou povahu své země, ze zúčastněných států jsou totiž, alespoň dle badmintonových zkušeností nejlenivější. A prostě když nemusí hrát naplno, tak nezapnou a nezapnou. Oba hráči se tak, kromě skvělého doplňování se při přebírání jednotlivých úderů, snažili hrát co nejekonomičtěji avšak zároveň co nejefektivněji. Na kurtu se v křivkách, rychlosti a přesnosti úderu snažili využít doslova každý milimetr, jen aby své soupeře přinutili k drobným chybám, nebo si vytvořili převahu, kterou neustále ve výměnách stupňovali do té doby, než získali kýžený bod. Turnaj nakonec vyhrál pár z Koreje nad dvojicí z Číny.

V neděli pak byl vyvrcholením turnaje zápas smíšené čtyřhry, kdy se ve finále představil domácí pár Joachim Fischer - Kristina Pedersen proti Číňanům Chen Xu - Jin Ma. Dánové hráli úžasně a poté, co zvládli koncovku první sady, byli již k nezastavení a potřetí v kariéře vyhráli tento turnaj. Ovace publika i oslavná gesta především Joachima Fischera byly - no prostě úžasným zážitkem.

Diváci však v hale čekali ještě na jeden zápas, který ale jejich očekávání z daleka nenaplnil. Tím zápasem nebylo nic jiného, než finále dvouhry mužů. V repríze Japan Open (posledního odehraného turnaje SuperSeries) se utkali světová jednička a "věčně druhý" úřadující vicemistr světa Malajec Lee Chong Wei, proti kterému nastoupil odhodlaný vítěz předchozích dvou turnajů SuperSeries Chen Long z Číny. Už málokdo se ale dozvěděl, že Lee Chong Wei byl údajně v sobotu večer hrát v kasinu společně s jinou hvězdou, Indonésanem Taufikem Hidayatem. A protože Taufik je dobře známý tím, že si rád "zapaří", nemohlo tomu být jinak ani tentokrát. A skutečně, tolik očekávaný výkon Lee Chong Weie nebyl tak dobrý, jak se očekávalo, ale spíše naopak. Pro publikum, které bylo i přesto na jeho straně to bylo veliké zklamání. Velmi dobře hrající Číňan se tak chopil příležitosti a jako jeden z mála hráčů vyhrál třetí turnaj SuperSeries potřetí v řadě.
Ještě než ale došlo na velmi spontánní projevy radosti Chen Longa, kterému nejprve chvíli jakoby trvalo si uvědomit, co vlastně dokázal, přišla v zápase taková vtipnější chvíle. Přinejmenším pro dánské publikum.

Jak jsem již psal, Lee Chong Wei byl tedy v sobotu s Taufikem údajně v kasinu. Ve finále hrál špatně, na své poměry hodně špatně. I přesto mu publikum neustále fandilo a zejména ze severní tribuny se ozývalo mnohohlasé "Let´s go, Malaysia, Let´s go" (pojďme, Malajsie, pojďme) a pouze z druhé strany jeden chlapec z našeho oddílu nepřeslechnutelně unisono držel palce svém favoritovi "Let´s go, Chen Long, Let´s go".
Je známo, že Skandinávci si dělají ze sebe velmi rádi navzájem legraci, a přestože nevím proč, většinou se nějakým způsobem Norové, Dánové a s nimi i Finové vždy ve vtipech spojí proti Švédům. A tak v momentě kdy hrál Lee opravdu "nejhůř" to už jeden z fanoušků prostě nevydržel a zakřičel do ticha: "Lee Chong Wei, go back to Sweden!" (Lee Chong Wei, vrať se zpátky do Švédska).
Určitě si dokážete představit, že publikum v ten moment smíchu neubránilo :-)

A druhý moment, trochu kuriozní. Při sledování finále dvouhry jsem seděl na tribuně a v tom se k někomu přede mnou přihrnou dva malí kluci a chtějí od něj podpis. Podívám se a ten, kdo přede mnou seděl nebyl nikdo jiný, než Lin Dan, ten, kterému se přezdívá The One. Prostě trojnásobný a úřadující mistr světa, olympijský vítěz a asi nejlepší hráč současnosti.
Já jsem 10 minut seděl hned za ním a nevšiml jsem si ho... :-)

Tak takhle jsem viděl Yonex Denmark Open 2011 já. A mám jedno nové přání, cíl. Bylo hezké mít možnost pomáhat na turnaji jako dobrovolník, nicméně jako hráč by to bylo určitě o mnoho zábavnější...

STRÁNKY YDO 2011
VÝSLEDKY TURNAJE

Z Odense zdraví,

Pavel Florián

Vložit komentář

Vložit komentář

Jméno, nick:
Kontrolní kód
Komentář, vzkaz