Oficiální stránky Pavla Floriána, mistra ČR v badmintonu, reprezentanta ČR



Blog: I zranění může přinést dobré věci

Vyrovnat se s ním není vždy jednoduché. Někdy se mu ale dá předejít, a pokud již přijde, můžeme jej přetavit v něco dobrého...

Každý z nás si říká, že to je věc, která se ho netýká, že přece „mně se to stát nemůže“ – to všechno ale jen do té doby, než nás realita vyvede z omylu. Nicméně pokud má člověk při vší té smůle alespoň trochu štěstí, dá se tahle nepříjemnost přetavit v pozitivní výsledek.

Vždycky jsem byl ten, kdo se důsledně věnoval regeneraci, kompenzačním cvikům, přesto jsem se zraněním ale vyhnout nedokázal. Nebo vlastně dokázal, celých 14 let. Teď ale mám za sebou už druhou operaci pravého kolene za dva roky.
Sportu ve svém životě podřizuji všechno. Škola, volný čas, rodina, přátelé, to vše vždycky bylo až na druhém místě. Na nejvyšším stupínku priorit jsou výsledky na mezinárodních turnajích, zlepšování výkonnosti, kvalifikace na ME nebo MS…

První operaci, kterou jsem podstoupil, si nevynutilo zranění nýbrž onemocnění. Občas mě nepříjemně píchalo v koleni, ale bolest pokaždé přestala. Nicméně po nějaké době jsem si uvědomil, že se problém zhoršuje a vydal se na ortopedii. Nakonec se ukázalo, že pod chrupavkou na vnitřní straně stehenní kosti je místo, kde mi odumřela kostní tkáň. Lékaři nebyli schopni říci, jestli je to důsledek přetěžování, špatné zátěže, následné zátěže po drobném úrazu nebo jednoduše problém genetického původu. Pouhých 0,25cm2 tak odstartovalo období, které trvalo 7 měsíců a které mi přineslo opravdu mnoho nového, neznámého.

Nemá cenu lámat raketu přes koleno...Zatímco první problém se ozýval „postupně“, ten druhý letos na jaře přišel zčistajasna. Jeden špatný pohyb a bylo to. Poškozená část vnitřního menisku musela být odstraněna a do plného tréninkového zatížení se zatím stále teprve dostávám.
Změna z několikafázového každodenního tréninku na pouhé ležení, později alespoň popocházení o berlích, je obrovská. Najednou se objeví spousta času, který se musí člověk snažit smysluplně vyplnit. Postupně se sice začne všechno vracet k normálu, člověk může dělat stále víc a víc věcí, na které je zvyklý, ale i tak musí zůstat moc a moc trpělivý, nic se neuspěchá. Hojící se rány se jinak ozývají více, než je snesitelné, a to není dobré, můžeme si více uškodit než pomoci. Denní porce energie určená pro trénink si však stále říká o vybití. V takové situaci pak teprve člověku dojde, proč se říká, že sport je droga. Abstinenční příznaky se totiž, chtě nechtě, projeví. Zůstat v dobré náladě i ve chvílích, kdy nemůžeme dělat to, co máme nejradši, pak někdy znamená opravdovou zkoušku lidského ducha. Nejdůležitější zůstává věřit v to, že všechno bude zase v pořádku, že celou situaci, celé období zvládneme a i pokud vidíme věci spíš černě, že i tak z toho vzejde nebo může vzejít něco dobrého. Alespoň u mě víra, že každý den půjde vše o kousek lépe, koleno bude bolet o kousek míň a že se budu pohybovat s větší lehkostí, byla a je tím, co mě drží nad vodou.

Protože jsem ale operace zažil už dvě, vím, že již před zákrokem můžeme rozhodnout o tom, jak rychle naše rekonvalescence a návrat ke sportu půjdou.

...a i když pád někdy bolí...První operaci jsem absolvoval v Českých Budějovicích u běžného ortopeda, druhou v Berouně u ortopeda, který pracuje se sportovci a je jedním z našich špičkových lékařů v oboru. Myslím si, že oba dva muži odvedli svou práci dobře a poctivě. Každý zákrok byl svým charakterem trochu jiný a jinak závažný, před dvěma lety jsem musel francouzské hole používat celý měsíc a půl, nyní jen týden. Co si však myslím, že výrazně zkracuje dobu návratu do plné kondice, to je následná péče, respektive její zprostředkování. Zatímco běžný lékař mě viděl jako pacienta a rehabilitace po operaci jsem si zařizoval sám, byť na dobrém místě, sportovní traumatolog se na mě dokázal podívat jinýma očima. S panem MUDr. Marcelem Stašou jsme si promluvili o tom, jak se můj úraz stal i o dalších potížích mého pohybového aparátu, které mě trápí. Následně mě, díky svým bohatým zkušenostem doporučil tam, kde byl přesvědčen, že mi pomohou nejlépe. Takto jsem se dostal na rehabilitační oddělení motolské nemocnice, které patří mezi špičky u nás. Za skvěle provedenou operaci i za tuto následnou pomoc jsem mu nesmírně vděčný. Do Motola jsem několikrát v týdnu sám nebo se svým trenérem Radkem Votavou asi měsíc dojížděl. Využil jsem také svého členství v Dukle Praha a rehabilitace v Motole jsem doplňoval konzultacemi, cvičením a fyzikální léčbou zde pod dohledem fyzioterapeutky Silvie Šúrové. Díky tomu jsem si osvojil celou řadu kompenzačních cvičení, která pomáhají ulevovat postiženému místu, a metoda dynamické nervosvalové stabilizace podle doc. Koláře, kterou jsem pod vedení pana Mgr. Michala Truce cvičil, mi pomohla úplně jiným způsobem vnímat mé tělo. Navíc teď jsem začal s rehabilitačními cviky mnohem dříve, než poprvé. Musel jsem začít opatrně, ale alespoň drobné cvičení je lepší než žádné cvičení. Skoro to vypadá tak, že každý další týden, kdy se člověk rehabilitaci náležitě nevěnuje, prodlouží dobu celé rekonvalescence o další dva.

...je třeba se zvednout a bojovat dál...Po zhruba šesti týdnech od zákroku jsem začal pozvolna trénovat. Byť se to může zdát jakkoliv paradoxní, tak i když stále ještě nejsem v plné formě ani ve stoprocentním tréninkovém zatížení, již nyní se na mém pohybu dá pozorovat zlepšení nejen po operaci, ale dokonce i oproti stavu před ní a kvalita tréninku se každým dnem zlepšuje. Myslím si, že kompenzační cvičení proto nemají jen význam preventivní, abychom se zraněním vyhnuli, ale mohou nám pomoci naučit se ovládat své tělo lépe. V praxi to tak pro mě doopravdy znamená, že všechno zlé může být k něčemu dobré. Svůj pohyb mnohem více kontroluji, daří se mi jej lépe koordinovat. Díky tomu se na hřišti dokážu efektivněji a plynuleji pohybovat – pro badminton věc poměrně zásadní.

Proto má rada zní: Pokud aktivně sportujete a zranění jste se nedokázali vyhnout, pokuste se vyhledat pomoc sportovního traumatologa, nebo ortopeda, který je se sportovci zvyklý pracovat. Pokud se vám to nepovede, zkuste alespoň po zákroku vyhledat kvalitního fyzioterapeuta, který se o vás postará. Svůj návrat ke sportu na 100% tak urychlíte a ušetříte si mnoho trápení. I preventivně dbejte na kompenzační cvičení. Nejenže vás před zraněním mnohdy uchrání, někdy vám ale dají dokonce více, než samotný trénink.

Všechny čtenáře zdraví,

Pavel Florián

20. 8. 2011

Vložit komentář

Radek Votava20. 8. 2011
Moc pěkně napsané ....

Vložit komentář

Jméno, nick:
Kontrolní kód
Komentář, vzkaz

Hlavní partneři:
Partneři:Partneři:
Design stránek:

Zvláštní poděkování za podporu: