Trénink v Padukone Academy, jednom z nejlepších tréninkových středisek v Indii, pro mě zařídil pan Surinder Mahadžan, indický reprezentační trenér, spřízněná duše mnoha českých badmintonistů a nejen můj dobrý přítel. Díky jeho pomoci jsem nyní v tréninkovém centru, které je pojmenované po dřívějším nejlepším indickém hráči Prakash Padukonemu svém zakladateli, a mohu tady trénovat ve velmi dobrém prostředí v pro badminton opravdu příznivých podmínkách.

 

Teplota mezi 20-30°C, podle denní doby, poměrně vlhký vzduch a tréninková skupina zhruba dvanácti až patnácti poctivě a ve vysokém tempu trénujících hráčů a hráček, kteří všichni vynikají skvělou úderovou technikou, velmi pestrou a překvapivou rozehrávkou, kterou navíc doplňují velmi uvolněným a přirozeným pohybem, to je záruka možnosti dobré a kvalitní přípravy.

 

Do Bangalore jsem dorazil časně ráno ve středu a po dopoledním lehkém protažení jsem odpoledne absolvoval první trénink, abych se s novým prostředím co nejrychleji seznámil. Už po půl hodině hraní jsem toho ale měl doslova plné zuby. Večer jsem pak nemohl moc jíst a ačkoliv jsem se snažil, více než tak pětinu svého obvyklého přísunu potravy jsem do sebe prostě nedostal. A nezačal jsem ani indickým jídlem, ale kuřecí polévkou a těstovinami v italské restauraci. Bohužel jídlo nebylo ani italské ani indické a celkově mi prostě nesedlo.

 

V noci jsem se budil, bolela mě hlava a pocity horka střídala zase strašná zima. Nakonec brufen a důkladné zchlazení v umyvadle pod studenou vodou mi pomohly usnout a ráno jsem se cítil docela dobře.

 

Hned v 6 hodin ráno začínal běžecký trénink na stadionu, testovacích 2400m co nejrychleji bylo na úvod zvládnutelných. Trénink byl jen krátký a docela jsem za to byl rád, protože pocity po doběhnutí a ještě dalších 15 minut potom byly přinejmenším smíšené :-)

 

Celé dopoledne až do tréninku ve 14.00 jsem prospal. Čtyři hodiny v kuse. Na odpolední fázi jsem tak byl docela odpočatý, ale po nějakých 20-ti minutách z celkových dvou hodin už jsem znovu lapal po dechu a bylo vidět, že na hlučné, dusné prostředí plné různých pachů, kouře a výfukových plynů si ještě nějakou dobu budu muset zvykat. Při večeři jsem tak dal zavděk salátu a malé pizze. Potom jen s malinko větší dávkou energie, než která mi zbyla o den dříve, jsem ulehl do postele. Ani tentokrát jsem ale nevyspal. O půlnoci jsem se probudil s bolavými zády, nezvyklými na tvrdou postel, která mi jindy vyhovuje, a zaspal jsem až po páté ranní.

 

Páteční zápasy, které jsme ve dvou fázích hráli, jsem tak musel spíš protrpět. Jeden ze čtyř jsem ale dokázal vyhrát a to mi rozhodně zvedlo náladu. Večer jsem se pak vydal na večeři k McDonald´s, protože jsem nutně potřeboval sníst něco, u čeho jsem věděl, jak bude chutnat. Hranolky a kuřecí sendvič se salátem mě řekněme srovnaly. Poté jsem se snažil vydržet vzhůru až do půlnoci doufaje, že mi to pomůže konečně prospat celou noc. Nakonec se to vyplatilo a na poslední fázi prvního týdne, zápasový trénink v sobotu dopoledne jsem byl odpočatý, v dobré náladě a i se mi o poznání lépe proti jednomu z místních hráčů (vy)hrálo. Asi největší úlevou byl malý bazén, do kterého od čtvrtka po tréninku můžu chodit se osvěžit a zchladit. Tělo tuto možnost opravdu přivítalo.

 

V sobotu odpoledne a v neděli mě hned tři nové kamarádky :-) , místní hráčky Abantika, Misha a Aditi vzaly na prohlídku města, návštěvu největšího obchodního domu ve městě i třeba na bowling, který je tady v Indii prý docela populární. Zbylý čas jsem pak věnoval odpočinku, praní prádla a celkové přípravě na další a doufám, že z mé strany již plnohodnotný, tréninkový program, který je tu pro mě připravený.

 

Pozdrav z Indie posílá,

 

Pavel Florián